Hranice koučinku a terapie

THE BORDER OF COACHING AND PSYCHOTHERAPY

PhDr. Sylvie Navarová

www.smrov.cz

Abstrakt:

Příspěvek se zaměřuje na v současnosti hojně diskutovanou oblast hranic koučinku. Kde končí koučink a je vhodné pracovat terapeuticky? A jak poznáme, že klient potřebuje jinou formu pomoci než koučink? Co mají koučink a terapie společné? Příspěvek se nad daným tématem zamýšlí a přináší podněty k zamyšlení, jak na tyto otázky nahlížet.

Klíčová slova:

hranice, koučink, psychoterapie

1.„Pouštíme vás na lidi …“

„Pouštíme vás na lidi …, …vašim nástrojem jsou slova a slova mohou pomáhat, ale mohou také zabíjet…“ tato slova zazněla na mé promoci z úst děkana a tehdejšího vedoucího katedry psychologie doc. PhDr. Vladimíra Řehana a dodnes mi zní v hlavě vždy, když vedu rozhovory s klienty. Takto jsou do praxe uváděni psychologové. Jak jsou uváděni do práce s klienty kouči? Jak jste to měli Vy?

Kouči i psychologové/terapeuté pracují se stejnou cílovou skupinou, tj. lidmi. Setkávají se s nimi v různých kontextech. Dávno již neplatí, že koučink je využívá pouze ve sportu a businessu jako nástroj pro zvyšování výkonu. Koučink proniká čím dál tím více do osobní oblasti ve formě life koučinku nebo work-life balance koučinku. Jako psychologovi mi v hlavě blikají červené vykřičníky „POZOR! Že by kouči chtěli nahradit psychology? Slova mohou i zabíjet!“ Jako kouči se mi v hlavě ale zrodí spásná myšlenka, že pokud budou kouči dodržovat základní principy koučinku, zejména nehodnotící přístup, + mód (pozitivní orientace neboli zaměření na ne-problém) a orientaci na budoucnost, tak to nejhorší, co se může stát je, že klient nebude mít žádný výsledek.

Kde je tedy hranice, kdy koučink už není vhodný a je na místě dle Kompetencí ICF koučů odeslat klienta jinému odborníkovi? Jak tuto hranici pozná kouč bez psychologického vzdělání? Odrazme se od definic.

2. Definice koučinku a psychoterapie

Definic koučování i psychoterapie je mnoho. Různé definice koučování jsem s kolegyněmi uváděla ve  sborníku v příspěvku z roku 2013 Integrace koučovacích přístupů (zdroj: https://www.asociacekoucu.com/konference/konference-2013/)

Zřejmě nejznámější definice (výkonového) koučování je definice Timothy Gallweye (2004), podle které koučování uvolňuje potenciál člověka a umožňuje mu tak maximalizovat jeho výkon. S touto definicí se můžeme setkat také ve formě jednoduchého vzorce:

V = P – I

Jak máme tomuto vzorci rozumět? Vše, co potřebujeme, máme v sobě, jediné, co nám brání využívat náš potenciál či podávat lepší výkon jsou naše vnitřní bariéry. Proto jsme to jen my sami, kdo může svůj potenciál rozvinout a zvýšit. A k tomu nám může pomoci koučink.

Jako definici psychoterapie jsem vybrala definici, jak psychoterapii rozumí Evropská asociace pro psychoterapii (EAP), ke které se hlásí také Česká asociace pro psychoterapie (ČAP) sdružující psychoterapeuty pracující ve zdravotnictví i mimo něj (různé pomáhající profese či OSVČ). Tato definice říká, že psychoterapie „je komplexní, vědomá a plánovaná léčba psychosociálních, psychosomatických a behaviorálních poruch pomocí psychoterapeutických vědeckých metod s cílem snížit záporný postoj ke změně a umožnit zrání, rozvoj a zdraví léčené osoby“ (zdroj: https://czap.cz/pro-psychoterapeuty/odborna-diskuze/13-dokumenty-eap/3-definice-profese-psychoterapie).

Už jen ze zmíněných definic je patrné rozdílné názvosloví, ale stejný cíl. Koučink používá často slova jako potenciál a výkon, psychoterapie pak používá slova jako léčba a problém. Obé však vede ke změně postoje klienta a jeho rozvoji.

3. Další zmatení aneb Kde končí koučink a je vhodné pracovat terapeuticky?

Abychom to neměli vůbec jednoduché, dostávají se ke slovu různé proudy v koučování i psychoterapii. V koučování mluvíme o transakčním koučinku, obvykle sem bývá řazen manažerský koučink a původní model GROW. V koučování je ale také velmi silný proud tzv. transformačního koučinku, tady patří např. ericksonovský, všímavý, systemický koučink a dle 3. vydání knihy Koučování Sira Johna Withmora i model GROW rozšířený o otázky na hodnoty. Transformační koučink se nezabývá jen zvyšováním výkonu člověka, ale celkově jeho postoji, hodnotami, identitou i smyslem života (stejně jako humanistické směry v psychoterapii – Frankl, Rogers). Transformační koučink pracuje na tom, aby se člověku celkově žilo lépe. Stejně jako psychoterapie.

U psychoterapie není situace o nic méně složitá. Pro zjednodušení budu dále operovat se dvěma zásadně rozdílnými směry v psychoterapii. Prvními jsou tzv. hlubinné směry, jejichž součástí je např. známá psychoanalýza, analytická či dynamická psychoterapie, které se orientují na problém a také (ne jen!) na minulost člověka a porozumění dějům, které se staly, na různých úrovních a souvislostech. Druhými směry jsou tzv. humanistické a kognitivní přístupy, které jsou koučinku velmi blízké. Patří sem např. systemika, narativní přístupy, gestalt, KBT, SFA (Solution focused approach) - tj. na řešení zaměřený přístup, který se orientuje na budoucnost, v minulosti hledá jen úspěchy, zdroje a výjimky z problému.

Jednoduché rozlišení ani nemůže být možné, protože koučink vychází z psychologie, zejména pozitivní psychologie a humanistické psychologie. Ukažme si propojenost koučinku a psychoterapie na definici Tima Gallweye, který říká, že:

Koučování staví na tom, že každý chce být lepší (humanistická psychologie – seberealizace a sebepřesah A. Maslow, C. Rogers, V. Frankl a další). Tato metoda rozvíjí to, v čem je dotyčný člověk dobrý (M. H. Erickson, americký psychiatr, humanistické směry). Pracuje s klientovými vlastními zdroji (všechny směry v psychoterapii), se kterými se narodil.

Z výše uvedeného vyplývá, že hranice mezi koučinkem a psychoterapií není jednoznačná.

Pojďme si dále projít, co mají koučink a psychoterapie společné, a v čem se liší.

4. Shody a odlišnosti koučinku a psychoterapie

Následující tabulka uvádí, jak je možno se nad touto otázkou zamýšlet. Jako výchozí body jsem zvolila Kompetence kouče dle ICF, Kompetence psychoterapeuta dle EAP, základní principy koučinku a doplnění o specifické postupy v psychoterapii. Vše jsem zhodnotila, do jaké míry jsou shodné (ano – v daném jevu se oba přístupy shodují, částečně – do určité míry se shodují a v popisu směrů je blíže vysvětleno, ne – na daný jev oba směry pohlížení rozdílně).

Jelikož pracuji jako psychoterapeut (využívající systemických přístupů) i kouč, dovolila jsem si šedě označit pole, kde vnímám zásadní rozdíly.

* Kompetence kouče dle ICF

** Kompetence psychoterapeuta dle EAP v Kompetencích kouče neuvedené

5. A jak poznáme, že klient potřebuje jinou formu pomoci než koučink?

Jak může kouč naplnit 1. požadavek z Kompetencí kouče ICF Dodržování etického kodexu a profesionálních standardů? Konkrétně body:

c) Informuje srozumitelně o rozdílech mezi koučováním, poradenstvím, psychoterapií a dalšími podporujícími obory.

d) V případě potřeby odkáže klienta na jiný druh odborné pomoci. Je schopen rozpoznat situace, kdy je toho zapotřebí, a zná kontakty a zdroje.

Kouči nepoužívají psychodiagnostiku, nemají praxi z psychiatrické léčebny, ani psychiatrické minimum (nepoznají tedy klienta s duševním onemocněním), neptají se na případnou medikaci klienta (a neznají účinky psychiatrických léků na organismus a kognitivní funkce člověka), neorientují se v oblasti zvládání krizí (ani nepoznají klienta v krizi), traumatu a to jednoduše proto, že to pro koučování není důležité. Pro kouče je podstatné, že klient chce (má motivaci), formuluje nejlépe SMART cíl a možnosti jeho dosažení a v mezidobí dělá akční kroky k cíli, které si sám naplánuje, a říká, že je to pro něj užitečné.

6. Bonbónek na závěr: Jak je to s osobnostními předpoklady koučů a terapeutů pro jejich práci?

Na konferenci Ericksonovských terapeutů ve Svratce 2012 byl prezentován výzkum osobnostních charakteristik, které se podílejí na úspěchu terapie: „Therapists´ professional and personal characteristics as predictors of outcome in short- and long-term psychotherapy“, uveřejněném v časopise Journal of Affective Disorders. Ze souhrnu vyplývá:

1. Více ostražití (opatrní), neobtěžující (non-intrusive) terapeuti mají lepší výsledky v dlouhodobé psychoterapii.

2. Terapeuti s nízkým sebevědomým a nízkým potěšením z terapeutické práce mají slabé výsledky v krátkodobé terapii z hlediska dlouhodobé perspektivy.

3. Aktivní, poutaví, extrovertní terapeuti mají lepší výsledky v krátkodobé psychoterapii, než v dlouhodobé.

Pokud by tedy platilo, že systemicky orientovaní terapeuté praktikující krátkodobou terapii mají mnoho společného s kouči, tak z výše uvedeného tedy vyplývá, že i kouči by měli být spíše aktivní, poutaví a extrovertní.

Jak to máte Vy?

Literatura

Gallwey, T. W. Tajemství vysoké pracovní výkonnosti. Metoda Inner Game. 1. vyd. Praha: Management Press, 2004. 255 s. ISBN 80-7261-115-1.

Whitmore, J. (2009) Koučování. Rozvoj osobnosti a zvyšování výkonnosti. Metoda transpersonálního koučování. 3. doplněné a přepracované vyd. Praha: Management Press. 243 s. ISBN 978-80-7261-209-3.

Články

Heinonen, E., Lindors, O., Laaksonen, M., Knekt, P. „Therapists´professional and personal characteristics as predictors of outcome in short- and long-term psychotherapy“, Journal of Affective Disorders, únor 2012

Internetové zdroje

Asociace integrativních koučů: Sborník z konference 2013 – Integrace koučovacích přístupů, str. 6-13.  [online]. 2012 [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: https://www.asociacekoucu.com/news/sbornik-z-konference-2013/

Česká asociace pro psychoterapii: Dokumenty EAP – Definice profese psychoterapie. [online]. 2015 [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: https://czap.cz/pro-psychoterapeuty/odborna-diskuze/13-dokumenty-eap/3-definice-profese-psychoterapie

Heinonen, E., Lindors, O., Laaksonen, M., Knekt, P. „Therapists´professional and personal characteristics as predictors of outcome in short- and long-term psychotherapy“. [online]. 2012 [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: https://scholar.google.cz/scholar?q=Therapists%C2%B4professional+and+personal+characteristics+as+predictors+of+outcome+in+short-+and+long-term+psychotherapy&hl=cs&as_sdt=0&as_vis=1&oi=scholart&sa=X&ei=AanuVKPCL8LKOZaQgYgF&ved=0CB0QgQMwAA

ICF CZECH REPUBLIC: Kompetence ICF koučů. [online]. 2013 [cit. 2014-02-22].
Dostupné z: https://www.coachfederation.cz/cz/pro-klienty/kompetence-icf-kouce.html

Kontaktní údaje

PhDr. Sylvie Navarová – psycholožka, koučka, autorka výcviku Integrativní kouč

Škola manažerského rozvoje s.r.o., Dvorní 756/9, 708 00 Ostrava - Poruba

Kontakty: sylvie.navarova@smrov.cz, tel.:605214849, www.smrov.cz