Všechna řešení nosíme v sobě.

PhDr. Sylvie Navarová

Odborné psychologické poradenství a koučink
IČ: 04698312

Objednání: tel.: 605 214 849
sylvie.navarova@smrov.cz

Terapeutický kufřík využívaný při práci s lidmi nad 50 let hledající práci

VLADIMÍRA

Paní V., něco málo přes 50 let, přichází do vzdělávacího a poradenského programu, jehož první den je individuální konzultace, kde využívám na řešení zaměřený rozhovor ke stanovení cílů, na kterých budeme v průběhu našeho 11 týdenního setkávání spolu pracovat.

V průběhu rozhovoru paní V. vyjadřuje svou velkou touhu pracovat, ale nedaří se jí najít práci… Má základní vzdělání. Pracovala 22 let v jednom podniku jako dělnice, po propuštění vystřídala několik dělnických profesí, mimo pracovní poměr dělala pomocnou kuchařku, což ji bavilo. Absolvovala před několika lety kurz s psychologickým poradenstvím, který ji „nic nepřinesl, nikde kurz neuplatnila, byla to jen psychologie, jak se oblíkat, jak se představit zaměstnavateli“. Působí na mě jako taková hodná babička, která se postará a udělá všechno, co je třeba a je v jejich silách, ale je na můj vkus pomalá, těžkopádná, chybí ji jiskra, postrádám energii.

Na prvním sezení paní V. uvádí, že nevěří, že najde práci, která by se jí líbila a kde by i pracovní kolektiv byl dobrý. A takovou, kde by se k ní nechovali dle jejich představ, by nevzala. Neví, co dál. Chce práci. Nakonec se dohodneme na tom, že budeme spolu pracovat na rozšíření přehledu, jak hledat práci. Mám ale pocit, že to je můj cíl, paní V. chce práci. Ve hře je ještě získání certifikátu, ale opět mám pocit, že to je sice fajn, paní V. tuto zmínku sama do rozhovoru vnesla, ale chce hlavně práci.

Co mám dělat? „Práci“ ve svém terapeutického kufříku nemám! Říkám si, že vzhled paní V. jí při hledání práce moc nepomáhá, spíše naopak. Přemýšlím, jestli paní V. není s řady těch, kteří říkají, že pracovat chtějí, ale ve skutečnosti… Ale já přeci klientovi věřím, když něco říká.

No to jsem zvědavá, jak tenhle příběh za 11 týdnů skončí… a co nového začne.

MIROSLAVA

Paní M., něco málo přes 50 let, přichází do stejného vzdělávacího a poradenského programu jako Vladimíra, budou kolegyně.

Paní M. pracovala 20 let u jednoho zaměstnavatele jako archivářka a ač vyučená prodavačka, tak pracovala jako asistentka ředitele. Mé dojmy – příjemné vystupování, kultivovaný projev, živost, energie, radostný přístup k životu, má ráda lidi. Věřím ji, když říká, jak aktivně práci hledá a že ji potřebuje k životu, chce být mezi lidmi. A také to, že bude dělat cokoli - v kuchyni, úklid, prodavačku, práci domů. Uvádí, že má na 70% slíbenou práci v cukrárně a další přihlášku podanou ve školce, která se má od září otvírat.

V průběhu prvního rozhovoru uvádí, že věří, že práci najde a nalezení práce si stanoví jako svůj cíl v průběhu kurzu. Současně říká, že je nespokojená se situací, ve které je teď a bude se snažit udělat všechno proto, aby byla spokojená – proto jde do kurzu, mezi lidi, bude mít pravidelný režim, musí někde jít, musí přemýšlet. A když nastoupí na praxi, tak už se posune na 10 bodové škále spokojenosti z 2 na 5.

Tiše doufám, že se jí její cíle za 11 týdnů splní…

PO 11 TÝDNECH - Co myslíte, jak se tyto dva příběhy pokračují po 10 týdnech?

VLADIMÍRA 

Díky tomu, že zmínila, že jí bavila práce v kuchyni, tak jsme ji zajistili praxi na této pracovní pozici. Zaměstnavatel z ní byl úplně nadšen, paní V. je naprosto spokojená a ví, co bude dělat dál:

  • Chce pracovat pro tohoto zaměstnavatele.
  • Jak to zařídí?
  • Nastoupí na nabídnutou 1 měsíční brigádu.
  • Nabídla zaměstnavateli, že bude k dispozici, kdykoli mu někdo vypadne (o víkendech, odpolední, nemocenské apod.), takže bude dělat záskoky.
  • Bude v pravidelném kontaktu s vedoucí kuchyně, která ji přislíbila doporučovat do dalších kuchyní v okolí.

Tleskám ji tiše a nahlas chválím, chválím, chválím!!!! Můj dojem – vzrostlo jí sebevědomí, je veselá, důvěřuje sobě a má více důvěry k ostatním lidem. Mrzí mě, že jsem nevzala kameru, to byste měli vidět!

Můj tip po 1. sezení byl, že si práci za 11 týdnů nenajde. Mou odměnou za práci s ní je, že jsem se spletla.

MIROSLAVA 

Do druhé konzultace se jí rozležela zmínka o možnosti, že si praxi může zajistit sama a že by stálo za to vyřídit si praxi na místě, o kterém v průběhu 1. konzultace mluvila, že vznikne (ve školce). I když v průběhu 1. konzultace tuto myšlenku přešla, na 2. konzultaci přišla s telefonním číslem a žádostí o organizační vyřízení této záležitosti.

I když se v průběhu praxe hodně nadřela na úplně jiné pozici (v kuchyni školy, kde se bude školka otvírat), pan ředitel školy ji z povzdálí sledoval a nechával si na ní dávat reference od kolegyň, výstupem je pracovní smlouva.

Můj tip byl, že si práci najde. Sama paní M. na poslední konzultaci říkala, že tomu věřila, ale ke konci už začínala mít obavy, že se to nepovede. Ale povedlo se! Opět chválím a chválím klientku!

 

Příspěvek prezentován na odborné terapeutické Ericksoniánské konferenci 2010.