Stres a vyhoření

Často se lidem stává, že vyhoří a nechají se vyždímat prací. Jak se to projevuje na psychice člověka, jak se chová a jaké jsou první příznaky?

Výborná otázka je na první příznaky, protože ty právě lidé často podceňují nebo zaměňují za něco jiného a tudíž sami nechají pracovní stres rozvinout do podoby vyhoření. Nesouhlasím tedy s formulací, že se nechají vyždímat, ale řekla bych, že neposlouchají, co jim jejich tělo říká, a pak to skončí vyhořením. První příznaky jsou často bolesti hlavy, břicha, tzv."blbá" nálada, není jim dobře a neví proč, "vždyť mám tak krásný život - rodinu, práci, dost  vydělám".. říkají. Pokud byste se ptal na další potíže, které jsou s vyhořením spojeny, tak to jsou psychosomatické potíže typu bolesti zad, kloubů, žaludku, vysoký krevní tlak a diagnózy typu tetanie, cukrovka, revma, migréna, alergie, astma atd, atd.. Každý člověk má v těle orgán, který jako první reaguje na stres, tzv. méněcenný orgán, který při psychickém náporu onemocní jako první. Důležité je ale také upozornit na sociální důsledky vyhoření, kterými je nejen ztráta zaměstnání, protože člověk přestává podávat pracovní výkony, je nesoustředěný, zapomíná, ale také má tento stav dopad na rodinu a přátelské vztahy. 

Receptem je vysadit, starat se o svou duši, případně i změnit práci nebo někam odjet? Máte nějaké příběhy lidí, kteří třeba odjeli na cestu kolem světa nebo jeli pomáhat do zahraničí, případně začali dělat charitu? Je toto dobrá cesta?

Důležité je si vůbec připustit, že něco není v pořádku, že mi práce přerůstá přes hlavu (toto uvědomění je velmi obtížné pro lidi ve funkcích, se kterými spojili svou identitu, tzn. pracovní pozice, kterou zastávám = já). Pro toto uvědomění je dobré si o tom s někým promluvit, nejlépe s rodinou (která často vnímá první příznaky dříve než dotčený jedinec), s kolegy (možná zjistíte, že v tom nejste sami, a ve dvou se už lépe prosazují změny nejen v sobě, ale i ve firmě), s odborníkem (psycholog, kouč). Receptem je začít naslouchat svému tělo, co mi říká.

Setkala jsem se s lidmi, kteří změnili práci. Setkala jsem se s lidmi, kteří opustili firmu, kde se už necítili dobře a věnovali se sami sobě, své rodině, tomu, co kvůli práci nestihli (často cestování) a teprve potom nastoupili do jiného zaměstnání (často si vybírali takové, které nebude tak psychicky náročné nebo práce úplně v jiném oboru).

A prevence? Co dělat proti tomu, abych nevyhořel a zaměstnavatel ze mě nesedřel kůži?

Prevencí jsou koníčky, přátelé, mít bohatý život mimo práci. Ale i vzdělávat se a růst v práci, vidět za sebou kus dobré práce a před sebou budoucnost, setkávat se s kolegy, diskutovat o pracovních tématech, ale také o tom, s čím je práce spojená (její náročnost, ale i přínosy!), uvědomit, proč vlastně tuto práci dělám a pokud mne už netěší, tak budu hledat cesty, jak dělat práci, která mě těšit bude. 

Některé firmy si tohle uvědomují (kanceláře Google, kreativní agentury) a snaží se zaměstnancům zpříjemnit prostředí - vysílají je na různé akce, dávajé jim do kanceláří hry, atd. Jak se stavíte k tomuto přístupu?

Každý člověk je jiný a každému vyhovuje něco jiného, někdo uvítá v kanceláři hry, jiný se potřebuje soustředit a nechce být v práci vyrušován. Zde se dostáváme k otázce motivace člověka k práci. Někoho motivuje finanční odměna (ale také ne donekonečna, každý má svůj strop, kdy už peníze nejsou motivátorem), jiného přátelské prostředí na pracovišti, dalšího motivuje možnost odborného růstu, možnost rozhodovat, autonomie, jiný potřebuje jistoty. Každý je jiný, jedinečný a taktéž motivace k práci každého je originální.

Jenže občas se stává že se to s těmi "free aktivitami a cool atmosférou" může i přehnat a zaměstnance to začne otravovat. Jakou roli hraje psychika v tomto případě, kde je nejlepší zlatý střed?

Střední cesta je zlatá, jak už říká lidová moudrost. Bohužel je těžké říci, jak taková cesta vypadá, protože mluvíme o lidech a jak už bylo řečeno, každý je jiný a pro každého zlatý střed znamená něco jiného. Zde se od psychologie dostáváme do oblasti personalistiky. Firmy si vybírají zaměstnance dle jejich kompetencí a dojmu, který vytvoří, ale i lidé si vybírají firmy, kde chtějí pracovat (zda se ztotožní s firemní kulturou společnosti, do které spadá cool či tradiční atmosféra, free aktivity či direktivní vedení a mnoho dalšího). Někdo vítá mnoho aktivit, jiný potřebuje jasnou strukturu a další ještě něco jiného... Jsme lidé, každý jiný a díky za to, že to tak je!

otázky pro revue Bizzone (pro malé a střední firmy) - článek na téma "Nenechejte se vyždímat".