Všechna řešení nosíme v sobě.

PhDr. Sylvie Navarová

Odborné psychologické poradenství a koučink
IČ: 04698312

Objednání: tel.: 605 214 849
sylvie.navarova@smrov.cz

Nastupující fenomén Všímavost aneb tip jej zužitkovat v hypnoterapii

Sylvie Navarová

Abstrakt

Příspěvek prezentuje téma Všímavosti – definici, pohledy a to, jak je možné jednu z technik všímavého přístupu – zakotvení – zužitkovat při práci s klientem v hypnoterapii.

Klíčová slova

všímavost; pět smyslů; zakotvení;

1.     Co je to Všímavost

Všímavost je vlastní každému člověku. Všímavost lze charakterizovat jako zaměření se na to, co právě v přítomném okamžiku probíhá, ať už ve vnitřním světě člověka nebo kolem něj. Všímavý člověk je otevřený aktuálně prožívané skutečnosti, přistupuje k ní bez hodnotícího postoje (např. dobré/ špatné, normální/ nenormální, důležité/ nedůležité atd.) a přijímá právě probíhající jevy. Všímavost bývá dávána do protikladu ke stavům, ve kterých je uvědomování si přítomnosti nějakým způsobem omezeno (například pokud je pozornost rozptylovaná a zahlcená zaobíráním se vzpomínkami, denním sněním, plány či starostmi) anebo stavům, ve kterých člověk jedná kompulzivně či automaticky bez uvědomování si toho, co dělá (bezmyšlenkovitost, mindlessness; Brown & Ryan, 2003 in Žitník, 2010).

Všímavost je původně buddhistický termín - „sati“, kterou je označována schopnost:

1)      jejíž rozvíjení vede k postupnému porozumění, jak funguje lidská mysl a

2)      spolu s dalšími faktory umožňuje dosáhnout „probuzení“ a osvobodit se tak od veškerých strastí pozemského života (Benda, J., 2013)

Pohledů na to, jak definovat Všímavost je vícero. Může to být:

1)      Stav vědomí (v západní psychologii = rozvíjení soustředění – uvědomění si)

2)      Proces (všimnutí)

3)      Rys osobnosti (dispozice – vrozené a získané)

4)      Schopnost (nejblíže původnímu termínu)

Pozn. Pro skutečné pochopení je potřeba osobní zkušenost.

2.    Vjem-pocit-myšlenka

Doug Silsbee, autor kniky Všímavý kouč, rozlišuje tři prožitkové úrovně, které jsou v předchozí citaci zmíněny jako vjem-pocit-myšlenka. Vjem je nejzákladnější jednotkou vnímání, jde například o vůni oběda, zvuk dešťových kapek, pulzující tlukot srdce v krku. Pocit je komplexnější a má v lidském těle emoční ohnisko, například pocit úzkosti se v těle může odrážet jako svírání na hrudníku. Myšlenka je nejvyšší úroveň, jde o produkt procesu myšlení, který je vlastní pouze lidské rase (předchozí úrovně jsou například vlastní i některým živočichům). Myšlenky proudí našimi mozky jako neutuchající vnitřní řeč, plánování do budoucna, vzpomínání na prožité situace, atd. "Díky tomu, jak je mozek uzpůsoben, tohle vnitřní tlachání nebo zaneprázdněnost často vytlačuje uvědomování si našich pocitových nebo vjemových já. Když jsme všímaví a jsme svou myslí „teď a tady“, uvědomujeme si všechny tři úrovně, které v nás fungují. Být všímaví nám umožňuje přístup k plnému rozsahu všech těchto tří forem prožívání. Bohužel moderní doba nejspíše vyžaduje vysokou úroveň mentální aktivity a myšlení. I když je to běžné, nezamýšlený a nechtěný důsledek je ten, že sami sebe odstřihujeme a bráníme si v přístupu k našim emocím a vjemům. Všímavost pak znamená opět se zcela otevřít všem třem úrovním prožitků, které nám zprostředkovává naše drahocenné a obdivuhodné lidské tělo.", dodává Silsbee (2012, s. 61).

Mozek přijímá v bdělém stavu okolo 11 milionů smyslových podnětů za vteřinu, z čehož je naše vědomé myšlení schopno zpracovat jen asi 40-60 z nich. To je 0,00045% přicházejích podnětů. Zbytek podnětů také registrujeme, ale ne vědomě, přesto mozek tyto informace dále zpracovává a využívá (Benda, J., 2012). Všímavost znamená opět se zcela otevřít všem třem úrovním prožitků, které nám zprostředkovává naše tělo a naladit se tak na sebe samé.

A co léčí ve Všímavém přístupu?

•      Regulace emocí

•      Snížení negativních nutkavých myšlenek

•      Snížení lpění

Úzdrava funguje skrze uvědomění si, že vše je pomíjivé, a že máme možnost volby, na co budeme reagovat a co necháme odplynout. Stejně jako v písni skupiny Chinaski 1. signální: „Jaký si to uděláš - takový to máš.”

Naše nevědomí nám dává signály, můžeme mluvit o intuici, podvědomí nebo čemkoli, čemu věříme. „Stačí“ naslouchat svému tělu, např. tak jako Soros: Naše nevědomí nám dává signály, můžeme mluvit o intuici, podvědomí nebo čemkoli, čemu věříme, „stačí“ naslouchat svému tělu např. tak jako Soros: „Spoléhal jsem do značné míry na zvířecí instinkty. Když jsem aktivně řídil fond, trpěl jsem bolestmi zad. Využíval jsem přitom nástup akutní bolesti jako signál, že v mém portfoliu není něco v pořádku. Ta bolest … mne podněcovala, abych si uvědomil chybu.“ z knihy Soros o Sorosovi (Benda, J., 2012).

3.    Pro skutečné pochopení je potřeba osobní zkušenost

“Zavřu si oči, zkontroluji své tělo, jak mi tady sedí na židli, podle potřeby upravím tak, abych mohl/a asi 5 minut nerušeně sedět. Chodidla nohou mi spočívají na podložce, uvědomím si, jak se dotýkají země. Povšimnu si, jak se mé tělo dotýká sedadla a opěradla židle. Svou pozornost přesunu k rukám, které se dotýkají stehen (opěradla, jedna druhé apod.). Toto je můj hmat. Nyní přejdu ke smyslu chuti. Přesunu svou pozornost k ústům a k tomu, jakou mám chuť na jazyku, jemně jím v ústech zažmoulám. Nyní si uvědomím svou schopnost cítění a přesunu pozornost k nosu. Nadechnu se a povšimnu si okolních vůní či pachů, které mně obklopují. Stejně tak i sluch ... uvědomím si okolní zvuky a svou schopnost slyšení. A je zajímavé sledovat, že když se více ponořím do sebe, zjistím, že mohu vnímat, cítit a slyšet daleko vice věcí. Dále přejdu svou pozorností k očím, jemně pootevřu a přivřu víčka, uvědomím si svou schopnost vidění. I se zavřenýma očima mohu vnímat barvy, tvary, obrazy… Jsem teď a tady, toto je mé tělo, které mi zprostředkovává kontakt se skutečností.

            A nakonec si zpřítomním své osobní cíle. Zeptám se sám sebe: "Co chci teď a tady, v tuto chvíli, jaké mám cíle pro tento den, pro tuto konferenci? Co mně sem přivádí? Co si chci odnést?" Odpovědi, které v mé mysli vyvstávají, si zapamatuji a dám jim jeden Název, jedno slovo, jeden význam, který To reprezentuje, a obrazy nechám rozplynout.

V duchu se vrátím zpět ke kontaktu s podložkou, se sedadlem, se svýma rukama. Povšimnu si svého dechu, pomalu otevřu oči a protáhnu se.”

Toto bylo úvodní zakotvení dle prof. Mirko Frýby, tzv. “Máte všech pět pohromadě”. Zakotvení nabízí řadu možností využití. Má zkušenost je využít zakotvení na začátku sezení, k pomyslenému zavření dveří a navození atmosféry tady a teď, kdy společně pracujeme s klientem na tom, co je pro klienta důležité. Klient pak plynule přechází do komunikační faze sezení, kdy mluví o tom, kam směřuje (často spontánně ne o tom, co nechce, ale o tom, co chce – zužitkování stanovení si osobních cílů při zakotvení). Také je možnost využití zakotvení pro indukci transu, kdy po projití si smyslů udělá klient další krok, hlouběji do hypnózy…

Věřím, že si také Vy najdete svůj vlastní způsob zužitkování zaktovení svým vlastním kreativním způsobem :o)

Použitá literatura

Benda, J.: Jak rozumět řeči intuice? Psychologie Dnes 12/2012

Sielbee, D.: Všímavý kouč: Sedm rolí pro rozvoj řídících pracovníků. Praha: Maitrea, 2012

The Beastess: Kotvení v pěti smyslech: Rychlé uklidnění v bouři všedního dne. Psychologie Dnes 04/2013 

Žitník, J.: Všímavost a klinické přístupy založené na jejím rozvíjení. Diplomová práce, Univerzita Karlova Praha, Katedra psychologie, 2010

Více:

www.smrov.cz, www.integrativni-koucink.cz

 

Kontaktní údaje

PhDr. Sylvie Navarová, Škola manažerského rozvoje s.r.o., Dvorní 756/9, 708 00 Ostrava - Poruba, sylvie.navarova@smrov.cz

Příspěvek prezentován vč. praktické ukázky na konferenci Ericksonovských terapuetů v Svratce 2013.